Většina z nás si během života prožije úraz a poúrazový stav na vlastní kůži. Poškození našeho zdraví úrazem způsobí náhlá nečekaná příčina jako je pád, náraz, poškození nástrojem, náčiním, strojem při práci, sportu, běžných denních činnostech.
Úrazem můžou být poškozeny tkáně na rozličných úrovních: kůže, vazivo, svaly, kosti, cévy, nervy. V těchto tkáních současně nastávají změny, které mají ochránit či zafixovat postiženou oblast. Organismus zahajuje autoreparační procesy.
Strategie fyzioterapie se liší dle stadia traumatu a jeho projevů.
Otok
je způsoben zmnožením tekutiny ve tkáních zvýšenou cévní propustností, zvýšeným tlakem v cévách, zpomaleným proudění lymfy. Nahromaděné metabolity způsobují zhoršený průtok v cévním krevním i mízním řečišti.
Otok omezuje pohyb poraněného segmentu, končetiny. Tlumí aktivitu svalů. Je zdrojem bolesti. Mění vnímání z postižené oblasti, je pociťován tlak, napětí, odcizení.
Změny měkkých tkání
jsou na kůži, podkoží, fascii, svalech, vazech, kloubním pouzdru. Změny reflexním způsobem omezí pohyblivost tkání, tím omezí hybnost segmentu – kloubu. Jiné napětí svalů může vést k jejich oslabení až k atrofii.
Omezení rozsahu pohybu
může způsobit strukturální změna – narušení kosti (zlomeninou), chrupavky. Dále retrakce kloubního pouzdra a vazivového aparátu kolem kloubu (i následkem imobilizace), zkrácené svaly.
Hypermobilita
je zvýšený rozsah pohybu nad fyziologickou normu. Úrazem může dojít k porušení kloubního pouzdra a vazů, které naruší statickou stabilizaci kloubu a zvýší se patologická pohyblivost kloubu.
Porucha nervových regulačních mechanismů
receptory z poraněných oblastí nevysílají do mozku fyziologické vzruchy. Na základě snížených informací centrální nervový systém tuto oblast na čas vyřazuje z funkce, tělesného schématu.
Preakutní stadium se projevuje klidovou bolestí, otokem, červenou barvou kůže s lokálně zvýšenou teplotou. V tomto stadiu se doporučuje klidový režim, imobilizace, lokální chlad, kryoterapie k utlumení bolesti a aktivaci vazokonstrikce.
Akutní a subakutní stadium je doprovázeno bolestí, otokem, lokální teplotou fyziologickou až zvýšenou, barvou kůže lividní. Terapie je postavena na relativním klidovém režimu, fixaci postižené oblasti, odlehčení, polohování.
Fyzioterapeutický zásah je vhodný na úrovni mízního systému manuální popřípadě přístrojovou lymfodrenáží. Pokud není porušena kůže lze nasadit i kinesio tape na podporu odtoku lymfy.
V okolí poškození lze jemně pracovat na uvolnění jednotlivých vrstev měkkých tkání (kůže, podkoží…). Zmobilizovat okolní klouby, klouby akrální postižené končetiny. Ke zlepšení vnímání postižené oblasti úrazem je vhodné zařadit cvičení v představě, simulovat oblíbenou činnosti, pohyb, popřípadě aktivovat zdravé končetiny proti odporu či se zátěží.
Subchronické a chronické stadium
V této fázi je třeba zabránit sekundárním změnám – tuhému otoku, svalové atrofii, nestabilitě kloubu, přetěžování kloubů.
Cílem je dosáhnout fyziologického rozsahu kloubu jako před úrazem. Současně musí být zachována stabilita kloubu.
Zvýšení rozsahu pomáhá mobilizace, trakce, cvičení na přístrojích (motomed, motodlaha), cvičení ve vodě.
Stabilizaci kloubu dosáhneme aktivací svalů, cvičením v uzavřených kinematických řetězcích, prvky proprioceptivní neurální facilitace (rytmickou stabilizací, aproximací do kloubu, stabilizačním zvratem), odporovým cvičení s využitím pomůcek, senzomotorickým tréninkem.
Svalové atrofii lze zabránit pohybem. Cvičení je postupně dávkováno. Od izometrického, s dopomocí, aktivního až po odporové cvičení. Počtem opakování a délkou cvičební jednotky.
Při poruše nervových regulačních mechanismů je principem terapie opětovné zapojení kloubu, svalů do tělesného schématu. Je třeba stimulovat receptory dané oblasti. Ve speciálních polohách aktivovat svaly, které vypadly ze své funkce.
Fyzioterapie může lehce provokovat bolest. Ta by měla být pouze minimální, aby nevyvolala ochranné reakce ve svalech.
Doplňkovou terapií je hydroterapie a fyzikální terapie.